Fotbal na Jesenicku má velké talenty

Není to zdaleka jediné měřítko kvality, ale když sledujete stoupající hvězdu fotbalisty Petra Ševčíka v dresu Slavie, mohou si v Jeseníku a Supíkovicích říkat něco ve stylu "Děláme to dobře." ;-) Když ale přidáte do výčtu místních odchovanců, kteří klepou na podobnou bránu, jako Ševa ml. další jména, už budeme po rameni plácat více fotbalových týmů okresu Jeseník. Celkem 13 se jich věnuje dětem a mládeži. Však se na to podívejme. V FK Hradec Králové máme Honzu Kadlece, v FK Pardubice Jirku Slámu, k dospělákům Slavie to má na dohled Láďa Krobot a za ženskou Duklu Praha válí Mája Macečková. A pokud vám Honza Malysa, "styčný důstojník" fotbalové asociace na Jesenicku, s jiskřícíma očima hlásí, že mezi děckama vidí další talenty, zpozorníte a na tu fotbalovou výchovu se podíváte zblízka.
Jak zaznělo, 13 klubů se zabývá mládeží, což v praxi obnáší 237 hráčů v přípravkách a 159 v žákovských kategoriích. Kolem těchto dětí se pohybuje na 62 mládežnických trenérů. Že to dělají dobrovolně, ve svém volném čase a zpravidla zadarmo, případně za symbolickou odměnu, vám asi nemusíme říkat. A co z toho vlastně je? No téměř 400 sportujících kluků a holek, kteří mají díky fotbalu smysluplnou aktivitu, při níž se tuží fyzicky i sociálně. To, jestli z některých budou ligoví hráči, není pro tuto chvíli důležité, ačkoli už i tohle jde vystopovat, největší talenty okresu trenéři odhalí.
V dorosteneckém týmu Sigmy Olomouc jsou naši Matěj Zelinka a Jan Vajda, Honza Bouchal s Arturem Srokou oblékají dres FK Šumperk. Mezi žáky máme taky hodně nadějí. Těmi top jsou rozhodně dvojčata Adam a Miloš Pudilovi kopající za Slavii Praha, Filip Oříšek s Viktorem Černochem hájící barvy olomoucké Sigmy, no a za Šumperk hrají Marek Lašák, Filip Machů a Ríša Koryčan. Dokonce už i v přípravkových kategoriích loví Sigma Olomouc v našem rybníčku, vybrala si trio Adam Bronda, Jonáš Kratochvíl a Jonáš Koudelka. V hledáčku skautů jsou také Patrik Turza, Jakub Uhřík či Michal Kadlec.
Super, že to děcka baví, ale ono to musí bavit i jejich rodiče. Bez jejich zapojení, což je vodění/vození na tréninky, na zápasy, na turnaje... by to prostě nešlo tak hladce. Jen to rodiče nesmí přehánět s ambicemi, ať na špunty od lajny nekřičí trenér + asi tak 8 rodičů-koučů. Článek snad dokazuje, že trenéři to umí a rady rodičů až tolik nepotřebují ;-)