Fotografka Bára Vávrová miluje sever Moravy i sever Evropy

Na vlčickou fotografku Báru Vávrovou jsme měli políčeno delší dobu. Pro nás je tahle drobná mladá žena prototypem moderního Jeseničáka, který si ve specifickém regionu dokáže zajistit obživu a nemusí za štěstím utéct pryč. I když ona si Bára občas odbíhá.

Navíc, po delší době tady máme absolventku jesenického gymnázia, která nevystudovala vysokou školu. To neříkáme jako nějaké její "osobní selhání", nýbrž její tehdy naprosto svobodné rozhodnutí potvrzující, že škola života je někdy ten nejlepší titul. Nehledě na to, že už ani tohle není pravda, protože Bára v aktuálním školním roce zahájila studium na Institutu tvůrčí fotografie pod opavskou Slezskou univerzitou. Chce nakopnout svoji kreativitu a poznat nové lidi z oboru fotografie. "Asi i díky covidu se ve mně v posledních dvou letech objevila jakási absence intelektuální stimulace, je klidně možné, že k fotografii přiberu ještě nějaké další studium.", prozradila nám Bára. To musí být pro GymJes milá satisfakce :-)

Bára si kvalifikaci pro svoje současné povolání začala opatřovat někdy ve třeťáku na střední, kdy fotila krajinky a lidi. Vlastně nelze říci, že by vysokou už dříve nezkoušela, fotografii v Opavě zkoušela dokonce dvakrát.

Zlepšovala se holt coby samouk a dlužno dodat, že k tomu měla jednu obrovskou výhodou. Dostala se k natáčení a výrobě outdoorových filmů vznikajících převážně v Norsku a dalších zahraničních zemích, kde získávala patřičné zkušenosti a jistotu. Norskou přírodu si zamilovala a dodnes tam s foťákem dost často jezdí, o čemž přináší krásná svědectví webovka baravavrova.com.

To je právě ono, když jako fotograf přičichnete k něčemu, co nemáte doma, táhne vás to o to více ven. Sama k tomu říká: "Potřebuji si hlídat, aby byly zážitky nejprve prožity a až pak foceny, nikoli naopak.". Kromě Norska strávila dvě zimy v rámci 'working holiday' ve vyhlášeném kanadském středisku Whistler, ale vnitřně cítila, že to není úplně ono.

Přišel první pokus o návrat na Jesenicko, přesněji řečeno do Javorníka. Miluje to tady, speciálně Rychlebské hory, které má proběhané horem dolem. O tuhle vášeň se chtěla podělit, a tak se zrodil dneska už kultovní běžecký závod Zapomenuté hory. Ptáte-li se, zda jde v Rychlebkách uspořádat ultramaraton, pak vězte, že jde a velmi dobře. Tedy když máte patřičné ambice, jako měli Bára s Petrem Pavlíčkem (Bernartwood) v roce 2017.

Měli velkou chuť ukázat krásu Rychleb i lidem z jiných koutů země. Za čtyři proběhlé ročníky (ve 2020 se vinou pandemie závod nekonal) se s počtem účastníků loňský podzim dostali na 800. Nadšené ohlasy běžců dávají tušit, že potenciál závodu je mnohem výše, leč Báře nejde tolik o velikost co do počtu závodníků, její hlavní snahou je postavit tady unikátní závod z pohledu kvality. Zázemí, doprovodný program, mezinárodnost startovního pole, mediální pokrytí, globální sponzoři..., ale chce to čas. Naposledy 23. října 2021 se běžely tři trasy (26, 46 a 76 kilometrů) a skoro každý, kdo přibíhal do cíle, už byl rozhodnut přijet i příště. Příště bude 15. října 2022, registrace už běží.

Zpět k Bářině dráze profesionální fotografky, jak se ze všech těch zahraničních pobytů procvakala zpět do rodného kraje. Její poslední expedice za polárním kruhem v norském Tromsø byla sice práce snů, v jejímž rámci učila lidi fotit, ale taky si tam na sobě začala všímat, že zřejmě patří do České republiky. A protože tuhle sedmiměsíční štaci utnula pandemie koronaviru, máme ji zpět v Javorníku, připravenu makat na Jesenicku. Nepřičteme tenhle fakt k jednomu z pozitiv, jež nám lockdown přinesl? ;-)

Anebo to radování se ještě odložíme, neboť se nám Bára při poslední autorizaci tohoto článku trochu provinile ozvala opět z Norska. "Přišla zajímavá pracovní nabídka a zároveň jsem začala spolupracovat s dvěma českými agenturami (startup Wrodlee a Expedition Club), se kterými budu pravděpodobně podnikat mnoho cest do zahraničí. Teď na začátku února v rámci první akce s Expedition Clubem jdeme na nejvyšší horu Finska, Halti. Docela divočina, kde teploty mezi minus 30 a 40 nejsou touto dobou nic zase tak výjimečného. V tomto roce to vypadá na hodně cestování.", pochlubila se nám.

Přijde ale čas, kdy si na Jesenicku vybuduje regulérní zázemí, aby se mohla vrátit k pořádání fotografických workshopů. A klidně dojde i na focení svateb, reklamních fotografií..., mimochodem svou kreativitu už několikrát uplatnila na maturitních tablech jesenických maturantů.

Právě jsme vám představili další zástupkyní kreativní scény Jesenicka a podali jsme vám důkaz o tom, že tenhle kraj je plný šikovných lidí.