Jana Zlámalová-Malek se stala vším, co v mládí vypadalo, že je jí zapovězeno a uspěla ve světovém měřítku

Sotva v kavárně dosedla ke stolu, nepřestala po očku sledovat svůj mobil. Bylo to pár dnů po napadení Izraele Hamásem a pár hodin od přesunu Jany Zlámalové a jejích dětí do Jeseníku z izraelského Tel Avivu, kde žijí. Aplikace jí v telefonu zobrazovala poplachy a dopady raket. I během našeho povídání se displej párkrát rozsvítil.

Do rodného Jeseníku se přijela takříkajíc ukrýt do bezpečí. Než jejímu sedmiletému synovy začala online výuka hebrejštiny, rozpovídala se Jana Malek (rozená Zlámalová) o svém zajímavém životě, který doputoval k několika happy endům. Tedy upřímně, kdyby Jana svůj sen být modelkou a módní návrhářkou zabalila po prvním, druhém, třetím, čtvrtém nezdaru, asi by diktafon zaznamenal úplně jiná slova. Jenže Janu neodradily ani úšklebky spolužáků ve druhé třídě, ani vypadnutí na studentské miss v prvním kole, ani astma, které jí znemožnilo stát se módní návrhářkou, ani šok, když na pracovní cestě do zahraničí zjistila, že její angličtina není úplně OK. Je chodícím důkazem, že s dobrým vychováním a správně nastavenými hodnotami jde dosáhnout prakticky čehokoli. A tímto by chtěla poděkovat jejím rodičům, za to, čím je.

Ve druhé třídě jesenické základky, když děti dostaly od paní učitelky za úkol napsat, čím by chtěly být, sedmiletá Jana bezelstně napsala 'modelka'. Tím si na několik dalších dnů nechtěně zajistila pozornost vrstevníků – fuck-up číslo 1.

Na Střední oděvní školu, která v Jeseníku tehdy existovala, nastoupila s vidinou toho, že se stane módní návrhářkou, nicméně zdraví tenhle plán zatrhlo. V prašném prostředí mezi rolemi látek se jí rozjelo astma, čímž sen dostal výraznou trhlinu – fuck-up číslo 2.

Byla vysoká, byla půvabná, tak se ještě na střední nechala ukecat na účast ve školní miss. Se soutěží krásy se loučila hned v prvním kole – fuck-up číslo 3.

Jejím prvním zaměstnáním po škole byla práce recepční ve vojenském lázeňském domě Albatros, ale šlo jen o odrazový můstek.

Mladý člověk otevřený příležitostem, to zní slibně… najednou sedí v letadle směr Dubaj. Kde bylo v roce 2000 tohle super město, že? Janin tatínek to tehdy hledal v atlase světa. Už v letadle přišlo zděšení, že letí do ciziny a neumí anglicky – fuck-up číslo 4.

Dva a půl roku makala pro obchodní firmu ve Spojených arabských emirátech, domů mohla jen na Vánoce.

Karta se dost zásadně otočila, když se na ní obrátili italští návrháři s distribucí jejich kolekcí do butiků po Emirátech. Jana byla spolehlivá a zdvořilá. Tím na sebe upoutala pozornost, za kterou si v příštích letech užila modelingu vrchovatě. Předváděla pro většinu značek, jaké vás ve spojitosti se světem módy, kabelek a parfémů napadnou. Na středním východě byla tváří světových značek, jakou jsou Dior, Chanel, Lacoste, Diesel, Chloé, Ralph Lauren, fotila na Maledivách a Seychelách pro hotelový řetězec Four Season, Emirátské aerolinky... za prací lítala do Bahrajnu, Kataru, Jordánska i Saudské Arábie. Jen vinou vízové politiky Singapuru tam pracovně strávila pouze půl roku. A daleko za sebou nechala i ony výše popsané fuck-upy. Díky pečlivosti maminky má dodnes pár krabic se sbírkou módních časopisů, z jejichž obálek rodačka z Jeseníku "křičela", jak si plní velké sny malé holky.

Došlo i na kdysi odpískané módní návrhářství. Jak u kávy s kokosovým mlékem (pozn. nečekala, že v jesenické kavárně dostane její oblíbené kokosové mléko) mnohokrát zmínila, byla připravená skočit po příležitostech. Tak se stalo, že se stalo - všimla si "díry na trhu" a stala se spojovatelkou/návrhářkou/stylistkou mezi společnostmi majícími specifické požadavky na oblečení pro hostesky a krejčovskou dílnou. Na poptávku - tudíž s pokrytím nákladů, začala navrhovat přesně ty druhy šatů, které firmy potřebovaly na výstavy, propagace značek, výrobků a akcí. Jejími stálými klienty byly firmy, jako Mercedes, Toyota, Ferrari, Cartier, IWC, Hublot, Van Cleef and Arpels, Dunhill a další. Během velmi krátké doby se jí splnil další ze snů. Těžila z dobrého jména z modellingu, díky tomu získala mnoho kontaktů a zájem neustále rostl. Jak je módní byznys docela malým trhem, v jednu dobu ani nemohla publikovat nic o svojí práci na sociálních sítích. Co vymyslela a pro koho, by velmi ráda využila konkurence a její klientské portfolio by bylo v ohrožení.

Další metou měly být uniformy pro salóny krásy, restaurace, obchody, jenže v té samé době potkala svého budoucího francouzského manžela. Řekla si, že práci najde kdekoliv, sbalila kufry a z Dubaje se přestěhovala do Izraele. Tam se spojila s charitativní organizací Migdal Ohr, která se stará o 40 000 dětí bez domova a začala jim pomáhat hledat sponzory. Navíc, role dvounásobné maminky je taky skvělá a nebyla by to Jana, kdyby opět nebyla otevřená čemukoli.

Při předposledních prezidentských volbách šla volit na český konzulát v Tel Avivu. Zapůsobila na jeho vedoucí a po pár schůzkách s vedením se odehrál Janin nástup do kanceláře českého zastoupení v židovském státě. A právě start války oddálil její návrat do úřadu po mateřské dovolené.

Je to jistě malá náplast, nicméně její nečekaný návrat do Jeseníku dal prostor k našemu setkání. Jako bonus Jana zvládla i besedu se studenty jesenické hotelovky s obchodkou. Vzniklo i video pro sérii positivJE MOTIVATOR. Jen nás zradila technika, vinou čehož je záznam v horší zvukové kvalitě. I s tím však stojí za přehrání, najdete na něm fakt plnotučný příběh.

V zahraničí si už odžila více let než v Jeseníku, který opustila ve dvaceti letech, a i po té době říká: "Jsem hrdá na to, že jsem z Jeseníku.". Všem mladým vzkazuje: "Buďte připraveni na příležitosti! Naučila jsem se hodně, když jsem si řekla: Jen to zkusím. Vždycky bude někdo, kdo se zdá lepší, zkušenější, někdo, kdo víc cestoval, kdo umí více jazyků, vždycky. Když se na ten pohovor, na tu cestu připravíte, tak víte, že jste do toho dali svoje nejlepší - maximum. Můj manžel mě naučil motto: Information-decision-action!: získejte co nejvíce informací, abyste se mohli správně rozhodnout a pak jednejte."

Foto (zdroj): archiv Jana Zlámalová