Marie Krajplová buduje z Uhelné mezinárodní filmový festival

To nás baví, když nám jeden člověk poslouží rovnou do dvou rubrik positivJE, jako se to povedlo Marii Krajplové. To má z toho, jaký život vede, řečeno s velikou nadsázkou :-) Protože se na Jesenicko přistěhovala před pár lety, týká se jí naše 'nová adresa'. A protože její hlavní profesí jsou multimédia, můžeme ji směle zařadit do lokální kreativní komunity a rubriky 'kreativJE'. Byť si dále ukážeme, že jí je škatulka 'Jesenicko' celkem fuk, její působnost nezná hranic. Pojďte si poslechnout příběh mladé dámy, jejíž nakažlivá činorodost stojí za dalším zviditelňováním našeho regionu, a to to podle svých slov ještě pořádně nerozbalila.

Narodila se v Brně (důležité pro to, jak se nakonec octla tady), do Prahy pak odešla na střední školu - vystudovala restaurování a konzervování. Doslova říká, že to nenáviděla, ale dodnes těží ze smyslu pro detail, který si tam vycvičila. Stihla se zdokonalit v knižní grafice a ilustraci. Následná vysoká škola už byla podle jejího gusta - dostala se na Akademii výtvarných umění, obor nová média, který později vyměnila za intermediální tvorbu u profesora Milana Knížáka. Už během školy byla kurátorkou výstavy, vydala knihu od Josefa Jungmanna (toho Jungmanna, co položil základ českého jazyka), byla na Designbloku Praha...

Už by se vám na jazyk mohla drát otázka, jak se proboha takhle hyperaktivní umělkyně ocitla v Uhelné. Ptali jsme se stejně, od Marie přistála (díky Brnu, co má Jeseníky rádo) logická odpověď: "Jezdila jsem na Jesenicko už jako dítě, s rodinou jsme si v létě pronajímali chaty ve Vápenné, Žulové ...". Jak známo, Rychleby jsou inspirativní, kdoví, jak moc ovlivnily její dráhu. Teď ji rozhodně ovlivňují. Nebo ona ovlivňuje je?

Pořídila si tedy starší dům v Uhelné a už zabydlování přinášelo vcelku komické situace, kdy mezi opravováním domu a čištěním zahrady od náletových dřevin po nocích pracovala na restaurování Jungmannova zásadního díla - překladu Ztraceného ráje. Když později na veletrhu Svět knihy popisovala ten proces, zaznělo od ní: "Ztracený ráj je pro jazyk český extrémně důležitý, Jungmannův překlad ve 20. století nikdo nevydal samostatně. Zapomeňte ale na romantické přepisování textů někde po kavárnách, já nad tím sedávala po nocích, když jsme v Uhelné přes den rekonstruovali.".

Ve stejný rok (2014), kdy dostudovala, otevřela Marie v Uhelné svoji 'rezidenci pro umělce', kteří od té doby nepřetržitě přijíždějí tvořit do malebného prostředí Rychlebských hor. Zve sem grafiky, malíře, performery..., umělce napříč obory. Už se u ní v domě sešlo i 16 lidí naráz.

Takové kreativní podhoubí je samozřejmě skvělým generátorem pracovních příležitostí, Marie to přetavila v založení firmy Binary code. Tu si představujte jako marketingovou agenturu, v tomhle případě zaměřenou na audiovizuální obsah, která se uchází o zakázky od kulturních institucí, knihoven, galerií aj. Například jim vytváří vizuální identitu, prezentační videa, podcasty apod. Binary code je ale ve skutečnosti o dost víc. Je produkce, je vydavatelství, je svobodný prostor pro umělce. A stojí za dosud největším počinem Marie Krajplové - filmovým festivalem Blacksphere. I když filmovým, to možná jeho celosvětová online verze, jeho finální offline verze se odehraje od 24. do 27. června v Račím údolí, a rozhodně není jen filmová. Už promo zvoucí do Tančírny o Blacksphere mluví jako o mezinárodním audiovizuálním a multimediálním festivalu, kam se sjedou účinkující a možná i návštěvníci z mnoha částí světa (psali jsme na positivJE 15.5.2022 zde).

Bylo by bláhové představit vše, co už má mladá umělkyně, manažerka, kreativec, pořadatelka, porotkyně a vydavatelka za sebou, omezíme se na konstatování, že je toho fakt hodně. Třeba vydala sbírku pohádek Modrej kocour, napsala a režírovala animovaný seriály Tlačenka, pro Knihovnu Akademie věd ČR natočila populárně naučný seriál Knihovědní detektivové a mnoho dalšího.

Nepřeháníme, když tušíme, že ona nepřehání, zmiňuje-li svoji ambici dostat festival Blacksphere mezi nejlepší filmové přehlídky Česka a klidně i v Evropy. Potřebuje na to čas.

Snad jí to nesežere i ten volný, protože i s jeho plnohodnotným nakládáním si ví rady. Miluje práci na zahradě, kde furt něco sází. "V Uhelné už mám docela pěkný sad, ale ještě je to takové mimino mezi sady. Daří se mi pěstovat melouny a kiwi.", pochlubila se nám Marie.

Až si se svým týmem odpracuje organizaci Blacksphere, bude pokračovat jak na zahradě, tak hlavně ve vydávání audioknih, kde se zaměřuje na unikátní nemainstreamová dílka (mimochodem posbírala a vydá audio Povídačky z Olomouckého kraje), na výrobu multimediálního obsahu a možná i na další "vytěžování" svých přátel z umělecké branže ve prospěch Jesenicka. Málo se to ví, ale hospodu v Uhelné namaloval mladý a už uznávaný malíř Jan Harant.

Holt, utěšeně bobtnající kreativní scéna Jesenicka se může spolehnout na Marii Krajplovou, jsme moc rádi, že si pro život vybrala právě Jesenicko.