Neúnavný badatel Roman Janas uzavřel další příběh válečného zajatce pohřbeného na Jesenicku

Svým způsobem happy end napsal amatérský historik Roman Janas za příběhem ruského zajatce, který je od druhé světové války pohřben na lesním hřbitově Borek. To díky jeho precizní práci se pozůstalí Vasilije Vasiljeviče Korobanova po 78 letech dověděli, kde je jejich příbuzný pohřben.

Publikujeme celý příspěvek z Romanova facebookového profilu a smekáme.

---
Dnešním setkáním s vnučkou válečného zajatce Vasilije Korobanova byl završen další smutný příběh z lesního hřbitova Borek.

Vše začalo 4. září 2020, kdy jsem do Inžavinského regionálního muzea odeslal žádost o nalezení žijících příbuzných Vasilije Vasiljeviče Korobanova. Svým emailem jsem oslovil ředitele Aleksandra Aleksejeviče Jegorova, který je naštěstí stejně zapálený pro svůj koníček jako já.

Má prosba se nejprve objevila na stránkách Inžavinského muzea a 11. září 2020 také v místním tisku. Od pana Jegorova jsem mezitím obdržel fotografie a video, které natočil u památníku v rodném městě V. Korobanova.

28. září 2020 na článek zareagovaly rodiny v Drážďanech a Moskvě. K již známý faktům tak mohly být doplněny další informace a fotografie.

29. září 2020 mi napsala Vasilova neteř Marina z Moskvy: "Romane, zdravím vás! Svou zprávou jste nám udělal obrovskou radost. Moc vám děkujeme. Hledali jsme ho všechny poválečné roky a po sjednocení Německa přišla z jejich archivu zpráva, že zemřel v koncentračním táboře a byl pohřben v Polsku, to bylo vše. Máme ještě dalšího bratra, který také zemřel v Polsku. Snažili jsme se najít něco bližšího, ale marně. A najednou taková radost. Bohužel jeho dcera ze zdravotních důvodů už nemůže komunikovat a jeho syn, který až do 90.let věřil, že je naživu, zemřel 22. června 2012. S pozdravem Marina".

V ten samý den přišla zpráva i z Drážďan: "Dobrý den, pane Janasi! Jmenuji se Aleksandra Karabanova, jsem vnučka Vasilije Vasiljeviče Korobanova. Moje rodina a já jsme velmi rádi, že jste po 78 letech konečně zjistil, kde je hrob mého dědečka. V sobotu 26. září 2020 jsem obdržela vaši žádost od A. A. Jegorova. Všechna data souhlasí. Jsme vám vděční! S velkou úctou bych ráda přišla ke hrobu, jakmile se naskytne příležitost."

Vasilij Korobanov se narodil v roce 1914 ve vesnici Karaj-Puščino v Tambovské oblasti. Zajat byl 5. srpna 1941 v okolí města Klimaviči v Mohylevské oblasti v Bělorusku. Odtud putoval do Stalagu VIII F Lamsdorf (dnes Lambinowice v Polsku). 17. listopadu byl přidělen do pracovního komanda R2, které se nacházelo v Horním Domašově (dnes je místo známé jako Borek). Zde umírá o čtyři dny později 21. listopadu.

O 79. let později jsem k jeho jménu na pamětní desce připevnil jeho fotografii. Mise tak byla částečně splněna.

Dnes 18. října 2022 na místo jeho posledního odpočinku dorazila i jeho vnučka s manželem a synem. Jsem přesvědčený, že slzy, které zde Aleksandra zanechala, musel Vasilij cítit. Když jsem se později s Aleksandrou bavil, řekla mi, že jim spadl kámen ze srdce, když už ví, kde jejich příbuzný odpočívá.

A takhle by měly končit všechny příběhy z kraje pod Pradědem.

Chtěl bych moc poděkovat své ženě a dceři za pomoc s překladem do a z němčiny, resp. angličtiny. Nakonec jsme to i s mou chabou ruštinou dali. Byl to pro nás nezapomenutelný zážitek. Před odjezdem jsem předal pravnukovi Vasilije Korobanova model lesního hřbitova, aby nikdy nezapomněl, kde jeho praděda odpočívá.