Nová adresa Lipová-lázně: Kavárník z Vinckova Martin Manů

Ve druhém díle seriálu 'Nová adresa Jeseník' představíme Martina Manů, který aktuálně na Jesenicku pozvedá kavárenskou kulturu, plus ovlivňuje kvalitu služeb zdejšího ubytovacího sektoru. To se jen úvodem vracíme k hlavní myšlence minisérie představující zajímavé lidi přistěhované na Jesenicko.

Jestli si Martin podržel něco ze svého rodiště - Mariánských lázní, pak to, že i teď žije a podniká v lázeňském městě, ba co víc, rovnou ve dvou lázeňských městech. Taky to má zajímavé, jak se tady octnul. V roce 2013 přijel do zimních Jeseníků na sněžnice a už tady zůstal, protože se ubytoval u svojí budoucí ženy :-) Tou dobou žil v Praze, ale o horách snil, tak se mu to velmi rychle splnilo. V hlavním městě za sebou nechal obchod s vínem a psychoterapeutickou praxi a jal se rozjíždět vlastní byznys tady na Jesenicku.

Suverénně největší stopou je vyhlášená kavárna Vinckovo, které Martin šéfuje v nejpriessnitzovitějším místě ze všech - v samotném rodném domě Vincenze Priessnitze. Na kvalitní kávu a prvotřídní zákusky se mu tam schází nejen lázeňští hosté, ale i místní labužníci. Však i Lukáš Hejlík zapsal Vinckovo do svého gastronomického průvodce.

S manželkou Eliškou, jíž vlastně vděčíme za Martinovu přítomnost v regionu, pak provozují velmi sympatické Apartmány U Máty, kde šíří dobré jméno jiné lázeňské lokality - Lipové-lázně.

Nezastírá, že má k Jesenicku, jeho občasné malosti a omezenosti v myšlení, výhrady. S těmi se ale naučil žít, přijímá zdejší nastavení a folklór, snaží se si dělat věci po svém, navzdory okolí. Trápí ho, že v mnoha situacích tady nejde realizovat rychlá řešení, které jako podnikatel někdy prostě potřebujete zrealizovat. Ne tak se ještě snažit jít kousek nad zdejší standard, to jste pak za neskromného mimoně. Zaplaťpánbůh za tyhle Martiny Manů. Možná nám někdy přijdou malinko nereální, ale to díky nim se zdvihá laťka zdejších služeb, protože zkrátka jsou náročnější, jsou zkušenější, jsou odvážnější... než většina z nás, co jim v krvi koluje jesenická krev.

Ani na vteřinu ale neváhá, že by tu snad s námi nebyl rád. To on to tu má rád, protože příroda a lidé, co do toho dávají srdce. Speciálně mu imponuje rozvoj alternativního vzdělávání na Jesenicku, je rád za Montessori vzdělávání na základce ve Vápenné.

Originálem zůstává Martin Manů i ve své odpovědi na otázku, proč mají být místní lidé rádi, že žijí právě tady. Opakuje to, co bychom si možná měli opakovat sami často, a sice že nikde (opravdu nikde) není život snadný (pečení holubi kupodivu ani v té Praze nelítají). Zkuste se neptat "Co mi Jesenicko může dát?", ale položte si otázku "Co můžu Jesenicku přinést já?". Náš kavárník apeluje na to, aby každý z nás přijal více zodpovědnosti za to, jaký tenhle kraj je a bude. Musíme mu přitakat.