Nová adresa Skorošice: Jan Zhor sem přišel zpomalit život, aby ho vůbec stihl žít

Jedna věc je tutová, kdo se na Jesenicko stěhuje dobrovolně bez jakékoli předchozí vazby na region, ten si to tu většinou náramně užívá. Na rozdíl od mnohých rodáků netrpí žádnými mindráky a frustracemi o 'chcípnutém psovi'. Naopak, hned na první dobrou přijímají benefity regionu a s jeho hendikepy různě bojují nebo si jich nevšímají.

Tohle dokonale sedí na Honzu Husáka, který už ale není Husák. Jeho stěhování z Prahy na úpatí Rychlebských hor mu totiž přineslo i jednu osobní proměnu - nové příjmení. Tak se ztotožnil se zdejším krajem, že si vybral příjmení Zhor. Vtipně to zní, když si od únorové svatby se svojí novomanželkou Kateřinou smějí říkat pan a paní Zhor :-) Mimochodem ani Kateřina není původně zdejší, takže Skorošice, jejich nový domov, hlásí v kolonce počet obyvatel +2.

Cesta z města ale byla trnitější a startovala v Hradci Králové. Tam Jan vystudoval aplikovanou kybernetiku na soukromé střední škole. Nedá na ta léta dopustit, škola byla progresivní a on se právě tam, na konci milénia, dostával k tehdejším vymoženostem, jako byl internet, digitální fotoaparát, 3D software… Tak pionýrské období to v rozvoji IT bylo, že 3D modelování, do kterého se na střední zamiloval, tehdy nešlo studovat dál na vysoké škole. Ten obor prostě neexistoval. Tak se stalo, že Honza na škole po maturitě zůstal učit! Jen o fous mladším vrstevníkům přednášel právě trojrozměrné modelování.

A díky znalostnímu náskoku roku 1999 založil firmu alesco.cz, jejíž byznysové počátky stály na tvorbě webových stránek pro menší firmy, které tehdy masově toužily po vlastní online prezentaci na 'tom internetu'. S rozmachem technologií, hlavně digitálních foťáků a kamer, přidal Honza k webům i focení a natáčení. A alesco.cz je stále šlapající byznys, jednou z posledních zakázek byla tvorba kulis do filmu pomocí umělé inteligence. To hezky demonstruje, jak i takový kluk na volné noze musí držet tempo s dobou a reagovat na to, za co jsou zákazníci ochotni platit.

Náš Jan Zhor dobře zareagoval i v roce 2011, když se jeho maminka prala s obsluhou nového dotykového telefonu. Během jednoho večera v hospodě dali s kamarádem dohromady "byznys plán" na vývoj aplikace, která pomůže lidem přejít z tlačítkových telefonů na dotykové. "Seděli jsme do dvou do noci a v devět ráno už existovalo první demo.", zavzpomínal Honza. A tak se zrodil BIG Launcher - mobilní aplikace pro Android, s níž vyhráli i startupovou soutěž Vodafonu. V roce 2014 se dokonce dostali do akceleračního programu španělské Telefónica O2, do čehož ale hodil vidle prodej české části firmy společnosti PPF. Nicméně dvoučlenná technologická firma (kamarád programoval, Jan dělal grafiku) už byla rozběhnutá. BIG Launcher se vedle seniorů stal vítaným řešením pro slabozraké a dneska slouží zákazníkům po celém světě. Globální appka má asi 55 jazykových mutací, oba kluci se posledních pár let starají hlavně o hladký chod softwaru, obchodní růst je už spíše organický.

Dlouhodobý úspěch BIG Launcheru dovolil Honzovi se ještě více opřít do multimediální tvorby. Natáčel a fotil tak moc, že se pro něj stalo profesně prakticky nevyhnutelným, přesunout se do Prahy. Blíže klientům a dál od města, o kterém Jan prohlásil "Hradci nic nechybí, tak se tam nic netvoří.". Pro kontext se hodí doplnit, že do hlavního města odešel vybaven ojedinělou zkušeností. Několik roků jezdil jako mediální doprovod proslulou automobilovou soutěž Rallye Dakar. Ve fakt těžkých podmínkách horka a prašna se staral o obrazovou prezentaci českého účastníka v kategorii kamionů Tomáše Tomečka.

Jenomže v Praze si milý Jan ne a ne zvyknout. Před přicházejícím pocitem vyhoření ho zachránil covidový lockdown, ale jen dočasně. Otázka 'Co dál?' byla na stole. S Kateřinou začali ježděním po republice hledat místo, kam by se mohli přesunout, když jim to jejich práce umožňuje. Střední Čechy padly velmi rychle, favoritem se nestalo ani Liberecko, dokonce ani Krkonoše. To si tak jednou jeli z víkendu v Karlově Studánce z Videlského sedla přes Bělou…, zastavili si, aby u cesty posnídali a jaksi se jim do paměti vryla ta scenérie hor: "Takhle nějak by to na našem vysněném místě mohlo jednou vypadat". Asi po roce od scénky se snídaní v Bělé, k nim přistála nabídka volného domu ve Skorošicích, tak se jeli podívat. Dovoďte si sami, jak to dopadlo :-) Naložili dodávku a Honza s Katkou dokonali životní rozhodnutí - odstěhovat se do hor. Později si tento fakt vepsali i do společného příjmení, jak jste se dočetli dříve.

Mimochodem o svém přesunu z hlavního města na Jesenicko točí videoblog a vedou instagramový profil My Invisible Roots. Doporučujeme jako v lecčems poučnou sondu do hlav naplavenin, které se tu (s námi) učí žít. Jde jim to náramně, protože jich je Jesenicko plné. Fotí, točí, paří, organizují, kamarádí se…, plnými doušky užívají rychlebský (k)ra(á)j. Přišla od nás zbytečná otázka, ale přišla, odpověď nás po zásluze usadila. "Honzo, zalitoval jsi někdy příchodu sem?". Jan Zhor: "Jsem totálně vděčný za každý den. Ta vzdálenost od Prahy je léčící a odfiltrovala nám spoustu rádoby přátel. Připadá mi, že jsem na nejlepším místě České republiky.". Honza se při tom netvářil tak, že by to říkal kvůli zapnutému diktafonu.

Jakou posilu jsme v něm získali, okamžitě zavnímalo i naše okolí. Například když jsme Jana vzali na eMko s přednáškou v rámci positivJE MOTIVATORU, prakticky hned po jejím skončení dostal nabídku na škole přednášet :-) Tak jeho životopis se pro to hodí. Má tu kybernetiku, grafiku v malíku, zkušenost s virtuální realitou, kterou nabral ještě v Hradci Králové, kde provozoval VR hernu… a hlavně je extrémně komunikativní a otevřený. I nestudentům doporučujeme shlédnout jeho motivační povídání směrem k jesenickým středoškolákům.