VÝZVA #10 splněna: Senioři a studenti společně zdolali Šerák

"Budeme dlouho vzpomínat na naše mladé přátele, kteří nám svou přítomností připomněli naše mladá léta.", "Srdečně děkuji, že jsem po dlouhých letech mohla navštívit Šerák.", "Budu dlouho vzpomínat na tento krásný a nezapomenutelný výlet.", "Byl jsem na Šeráku naposledy v roce 1963 na školním výletě… Jsem rád, že jsem se mohl po tolika letech vrátit.". To je ochutnávka vzkazů v knize návštěv Chaty Jiřího na Šeráku, které do ní přibyly v úterý 25. června odpoledne, kdy Veronika Mlejnková a Marcela Vaňková plnily svoji VÝZVU.

Před pár dny si daly za úkol dostat na Šerák skupinu jesenických seniorů, kteří už by to bez podpory nemusely zvládnout. Mia Suchá do akce natáhla své studenty z gymplu, aby se mezi Ramzovou a Chatou Jiřího na Šeráku odehrálo něco výjimečného. Nevídané propojení mládí se stářím, přesně jak si to svolavatelky předsevzaly.

Reportáž České televize

Dojemný příběh o oživování vzpomínek se začal psát už na Ramzové a nabíral na intenzitě během společné jízdy lanovkou. Veronice i slza ukápla, když z poslední sedačky viděla ty dědečky a babičky a dětičky, jak si to užívají. Zdatnější senioři zvládali pěší úseky bravurně, někteří se posouvali k cíli za asistence laskavé mládeže. Ta na vrchol výletu dostala i pána na invalidním vozíku. Na chatě se jedlo a pilo, ale taky se živě diskutovalo. Tradičně úchvatné výhledy do údolí viděli senioři většinou po hodně dlouhé době.

Když se pak na Ramzové loučilo 14 studentů se 13 seniory, mělo pár z nich na krajíčku, jak silný zážitek to pro všechny byl. Studenti se druhý den postarali o jednu milou tečku, když seniorům do domova přivezli koláž fotografií z výletu na Šerák.

"Myslím, že byli všichni opravdu upřímně nadšení. I mladí, i starší i my holky, co jsme to zpunktovaly.", uzavřela za organizátorky Veronika Mlejnková. Vlastně pak ještě dodala: "Udělala bych z toho tradici.".

Kamil Kavka