Ta, co si dělá, co chce - Ester Nagyová

Kdybychom měli za aktuálně hodně skloňovaný termín 'work-life balance', jinak řečeno 'vést šťastný život', dosadit konkrétní osobu, pasovala by nám tam zlatohorská rodačka Ester Nagyová. Pro nás je prototypem moderního člověka, který si zkrátka dělá, co chce. Nevykládejte si to nějak punkově, ona Ester pracuje a ne málo, ale pracuje jenom na tom, co jí baví.
Dobrá zpráva pro všechny průměrné lidi (je nás asi tak 80 %), dětství Ester bylo naprosto normální, nijak nevybočovalo - první stupeň ZŠ v milovaných Zlatých Horách, pak v Jeseníku nižší a vyšší gympl a furt žádný signál, že jednou povede tak fajn život. Vše ale začalo nabírat ten dnešní směr hned po nástupu na Univerzitu Palackého v Olomouci (UPOL), kde trefila jackpot v podobě studia oboru filmová a divadelní věda. Stala se z ní tak zapálená studentka, že na škole zůstala po promoci v pozici manažerky věhlasného mezinárodního festivalu vědeckých dokumentárních filmů AFO, který UPOL v Olomouci pořádá. Tak jí to drželo, že ještě nějakou dobu po přesunu do Brna pro AFO dělala v režimu 'home office'. Ale pak se dostavila chuť zkusit to i venku, v zahraničí. Odjela do Londýna, kde dva měsíce pracovala v muzeu vědy a chvíli to vypadalo, že zůstane déle. No, nakonec zvítězilo volání rodné země, následovalo přestěhování do Prahy. V té začala jako pracovnice P.R. oddělení Univerzity Karlovy, pak přestoupila pod křídla miliardáře Karla Janečka, kde skoro 4 roky pracovala v Nadačním fondu Neuron podporujícím nadějné vědce. Teď slaví rok výročí přímo v Nadaci Karla Janečka, kde je zodpovědná za její online komunikaci. Super práce, psát o dobrých skutcích a lidech se srdcem na pravém místě, což? To známe z positivJE :-)
Prolnutím její lásky k přírodě a jídlu je její vlastní blog I like tofu, kde píše svoje osobní zážitky s jídlem a s horami - např. z tripu v Himálaji, v Alpách, na Zlatohorsku... Tohle jí přineslo další menší džob, pro stanici Radio Wave dělá rozhlasové tipy na výlety po českých horách.
Ester Nagyová žije v Praze už 6 let, ale láska k rodnému regionu, jež se u ní probudila nejvíc právě až po odchodu, je fakt silná. A tak sem jezdí (výhradně vlakem a busem) a vůbec nevylučuje, byť to neříká nahlas (kvůli příteli), že to sem jednou bude na déle (decentnější varianta slova 'na furt'). Každopádně má velkou chuť pro Zlatohorsko něco dobrého udělat. To je myslíme slibná informace. Teď aspoň můžeme říci - máme v Praze hrdou rodačku šířící slávu Jesenicka a těšíme se, až její přítomnost pocítíme i fyzicky tady.