Trpělivost Romana Janase přinesla úspěch

Naštěstí pro nás je Jesenicko plné zapálených lidí, kteří se na 120 % zahryznou do svojí záliby a z tohoto aktivismu nakonec profituje i region. Beze zbytku to sedí na Romana Janase, tak trochu amatérského historika z České Vsi. Ten toho za posledních 14 let udělal hrozně moc pro zmapování osudů zajatců a padlých vojáků za 2. světové války tady na Jesenicku. A nedávno došlo k až dojemnému rozuzlení jednoho jeho pátrání. Vlastně příběh Ivana Komarova, který měl zahynout jako zajatec při práci v českoveské řetězárně, stojí za začátkem Romanova bádání. Tři roky trvalo, než našel jeho zajateckou kartu, z níž se dozvěděl, že Ivan nebyl Komarov, ale Konarev, a že smrtelný úraz utrpěl zřejmě při nakládce či vykládce stroje. Další stopy vedly do ukrajinského Charkova, leč po jeho rodině jako by se zem slehla. Roman Janas už je ale zkušený dohledávač, takže se dostal do archivu Ministerstva obrany Ruské federace, kde narazil na další dokument. Ten odtajnil, že Ivan Konarev se narodil asi 200 km od Charkova, a ne na Ukrajině, ale v Rusku. Začalo nové hledání, až z Moskvy přišla po dlouhém čekání zpráva, že rodina Ivana Konareva žije. Dále si už dovolujeme citovat autentický komentář samotného Romana, je více než výmluvný: "Slzy se mi derou do očí, protože Ivan se pro mě za ty dlouhé roky stal členem rodiny. Zatím jen po krátké emailové korespondenci s Tatjanou, jejíž babička je Ivanovou sestrou, zachycuji první střípky. Její babička vzpomínala, že poslední zprávy, které měli o Ivanovi, byly z Charkova, kde měl být zraněn nebo zajat. Od té doby o něm neslyšeli. Nikdy však nepřestali věřit, že jednou otevře dveře stavení a vrátí se domů. Z České Vsi se už nikdy do své rodné země nevrátil.". Roman dnes už taky ví, že Ivan Konarev je z pěti dětí, dodnes žijí jeho bratr a sestra. A taky se ukázalo, že kdo si jde za svým cílem, dost pravděpodobně ho nakonec dosáhne.
Kdo chce pochopit tenhle region opravdu do hloubky, měl by znát jeho minulost. V České Vsi najdete Expozici o zajateckých táborech a ta vám odhalí aspoň část válečného období, jež sem přivedlo na 6.000 zajatců z Ruska, Anglie, Francie, Polska..., přes 130 z nich tady zahynulo. Doplnění bílých míst naší paměti je to, za co si Romana Janase vážíme nejvíc.