Úspěšný kuchař Knedla II. šéfuje restauraci v Londýně
Až by jeden začal věřit, že příjmení
mají souvislost s tím, co v životě děláte. Když mluvíte s druhým člověkem
nesoucím příjmení Knedla, který se v pozici kuchaře dostal až do michelinské
restaurace... Anebo to bude rodová záležitost, protože oni ti Knedlové jsou
bratři ;-)
Honzu Knedlu už ze stránek positivJE
znáte, byl hvězdou našeho červnového FESTIVALU. Dnes vám představíme staršího
Ondřeje, který je na tom dnes z profesního pohledu podobně, byť jeho startovní
pozice byla horší. Nebo horší, jiná.
Narodil se roku 1983, dle jeho slov
téměř na sedadle Škody 1000 MB. Nakonec to maminka do porodnice stihla a
přivedla na svět kluka, který v Jeseníku žil do svých 12 let. Jak říká,
normální dětství zpestřil skauting, hra na flétnu a pozoun, učení angličtiny a
časté chození po zdejších horách.
Od třinácti žil s maminkou v
Litomyšli, kde vystudoval střední pedagogickou školu. Po vzoru táty ho to táhlo
k učitelování, jenže on se potřeboval vyhnout vojně jinak než postupem na
vysokou školu. Odletěl tedy do Austrálie, kde nakonec strávil 3 roky. Tady přišel
jeho první kontakt s kuchyní, byť v roli myče nádobí.
Po návratu do Česka přišlo druhé
"rande" s gastronomií, to když se pod hlavičkou jesenické hotelovky vypravil na
letní stáž do Řecka. Zde mimochodem (mezi studentkami hotelovky) poznal svoji
současnou manželku ;-) Jeho srdce k vaření zahořelo ještě o trochu víc.
Nezměnil to ani pokus vystudovat VŠ
pedagogickou, i když na již zmíněné hotelové škole angličtinu 5 let učil.
Nakonec v něm zvítězila povaha dobrodruha a možná trocha frustrace z českého
školského systému. Sbalil to nejnutnější a v roce 2012 s Jančurovým Student
Agency odjel do Velké Británie. Začínal tím, že v golfovém klubu poblíž Londýna
fritoval zmrazené polotovary, ale k opravdovému vaření se dostal až ve druhé
štaci. A u třetího podniku už to byla michelinská restaurace Drake's známého
britského kuchaře Steva Drakea. Pro všechny naše čtenáře-kuchaře zpráva, jak
asi vypadá výběrko do michelinské kuchyně. Dostane prostor půl až dvě šichty,
abyste předvedli, co ve vás je. A když si vás vyberou, jako Ondřeje, počítejte
nejméně pětidenní pracovní týden a to denně 12 až 16 hodin na nohou. A
zapomeňte na hrazení přesčasů. Ondra se za sporákem v Drake's během dvou let
provařil až na pozici mladšího zástupce šéfkuchaře. Když si po téhle náročné štaci
vzal čtyřměsíční oraz, dostal se v barvách cateringové firmy třeba do
londýnského Toweru. Ale kuchařské ambice Ondřeje Knedly zůstaly nenaplněny,
pořád ho to táhlo do pracovního stresu typického pro michelinskou restauraci,
až se na tři roky upsal jednohvězdě The Glasshouse. Tady to dotáhl na zástupce
šéfkuchaře. Jakmile se opět pokusil naordinovat si pár měsíců oddych, narazil
na inzerát jistého José Pizarra, který v Londýně provozuje tři restaurace. Ten
hledal pro chystaný podnik se španělskou kuchyní šéfkuchaře. Ondra lačnící po
ovládnutí španělské gastronomie na inzerát odpověděl, na a teď už přes půl roku
úřaduje v podniku The Swan, kde není michelinská ambice, kde ale jdou po top
surovinách a jednoduchých chutích typických pro španělskou kuchyni.
Ondřej říká, že mu práce v kuchyni
docela připomíná armádu. Všechno v ní má jasný řád, každý musí vědět, co má
dělat, znát svoji roli a prakticky není prostor pro chyby.
Působivé na příběhu jesenického
rodáka Ondřeje Knedly je to, že ve svých 28 letech neváhal totálně změnit
profesi, když z dráhy učitele přepnul na kariéru skvělého kuchaře. Aktuálně
žije se svojí ženou Martinou (mimochodem pocházející z Javorníku) kousek od
Londýna a sledují, jak to bude s Brexitem. Nijak zvlášť se však neobávají. Jak
by taky jo, když ve volném čase se Ondra věnuje boxu. Poslední tři roky cvičí
až 5x týdně a ačkoli do ringu ho to netáhne, nemyslíme si, že je to v jeho
podání nereálné. Před lety hodně běhal a taky se to ze záliby překlopilo na
několik odběhnutých půlmaratonů. On není zvyklý dělat věci tak nějak napůl.
Ačkoli teď jeho život patří britskému
království, styk s Jeseníkem udržuje vřelý, nejméně 2x za rok si ho rodina a
kámoši užijí. Uvidíme, jak to bude dál.