Nestojí za tím ministerstvo kultury, ani štědrá podpora dárců. Může za to bezbřehé nadšení jednoho člověka a dávka vstřícnosti obce. Tohle relativní málo stačí k tomu, aby Česká Ves už brzo otevřela vlastní Válečné muzeum.

Na vlčickou fotografku Báru Vávrovou jsme měli políčeno delší dobu. Pro nás je tahle drobná mladá žena prototypem moderního Jeseničáka, který si ve specifickém regionu dokáže zajistit obživu a nemusí za štěstím utéct pryč. I když ona si Bára občas odbíhá.

Pro Jesenicko je zakladatelem a hlavou sympatické rodinné firmy Birki, která se uchází o přízeň na trhu globálních výrobců holí a dnes z Jeseníku dodává běžkařské, sjezdové, nordic walkingové a turistické hůlky do několika zemí Evropy.

Rozvoj našeho regionu není ani náhodou jen v rukou osvícených starostů, úspěšných podnikatelů, progresivních ředitelů škol a dalších chytrých, pracovitých a nadšených lidí z Jesenicka. V některých věcech potřebujeme spolupracovat s krajem, státem, unií nebo jinou autoritou. A vždycky se hodí, když u těchto institucí máte dobré vztahy, dobré...

Koneckonců u Zdislavy to má Jesenicko dobré, i v situaci, kdy se její umělecký život začíná rozbíhat v druhém největším českém městě Brně (nějaká paralela s druhým největším městem Jesenicka Zlatými Horami, kde žila?), část své kapacity věnuje i úvahám, jestli a jak by se mohla v rodném kraji realizovat, aby zde využila to, co se naučila.

Nechceme říkat "My to říkali.", jenže ona je to pravda. My říkali, když se jesenický kuchař Jan Knedla vrátil po deseti letech ze zahraničí, že jeho profesní životopis je jeden z nejnašlapanějších v ČR. A hle, všimli si toho ve Forbesu a díky tomu už i v Česku ví, kdo je chef Knedla a co umí.

Zatímco politici nejen z Česka řeší, jestli mají do Číny jezdit, dva borci z Jeseníku mají od včerejška jasno, že oni rozhodně balí. Balí běžkařskou bagáž a nevystupují na Ramzové, že by si střihli klasikou Paprsek, oni balí olympijské stejnokroje včetně Raškovky 2 a střihnou si předlouhý let vládním speciálem do Pekingu. Pánové, jen žádné...

Tvrdit, že jeho úspěch je jako jamajský bob v ledovém korytě, by bylo ignorantství. Rodilý Jeseničák Honza Páleníček jezdí na surfovém prkně už nějakých sedmnáct let a vlastně už až tak Jeseničákem není. I když jste ho v covidových časech mohli v Jeseníku potkávat, fakticky s celou rodinou žije na Bali.

Psali jsme tu o budoucnosti samoobslužných prodejen, které by se mohly prosadit na venkově, kam se lidé pracující ve městech dostávají až v čase, kdy už mají tamní koloniály zavřeno. Zákazník se do takového obchodu vpustí mobilem, nakoupí si a na samoobslužnou kasu načte zboží, zaplatí opět mobilem a odchází.

Pořádný kulturně-gastronomický vítr způsobuje Pivovar Cestář v Ostružné. A protože víme, že za tím větrem do značné míry stojí Kateřina Nováková, pozvali jsme si ji na positivJE FESTIVAL 2021, aby celé Jesenicko seznámila s tím, jak se stavařka z Olomouce octne takhle v horách.

Ještě není jasné, jak dopadne jeho podnikatelský příběh, protože ho nemá zcela ve svých rukou. Už teď je to velká životní lekce, na které když budeme hledat pozitivum, tak ho najdeme - před lety přišel s něčím dost zajímavým na to, aby se mu to někdo pokusil sebrat.

Od 1. ledna 2018 na positivJE píšeme pozitivní zprávy o Jesenicku a ani po čtyřech letech se nic nemění na naší motivaci hledat v tomhle fajn koutu Česka den co den to dobré. Souhlas, někdy jsou to maličkosti, někdy jsou to zprávy dobré jen pro pár čtenářů, ale upřímně se snažíme.

Skvělá zpráva přišla poslední den roku z německého Obersdorfu, kde se běžela třetí etapa Tour de Ski. V ní se jesenickému Adamu Fellnerovi podařilo poprvé v životě proniknout do TOP 30. Díky povedenému výkonu si 26. místem poprvé v životě připsal body do světového poháru.

Ne každý rodák spojí svůj "dospělácký" život s rodným krajem. Stává se a bude se stávat, že mnoho zajímavých Jeseničáků bude žít jinde. Anebo to budou "spravedlivě" dělit napůl, jako to má Dušan Zapalač. Ten Jeseník/y vyměnil za Prahu a Prahu pak za Jablonec nad Nisou a Jizerské hory. U něj ale nejde říci, že by na svůj rodný kraj...

Za nějakých 20 let se klidně může stát, že Mikulovice budou mít za starostu člověka s úspěšnou kariérou trenéra esportu. A kandidátem na tuhle roli bude Dominik Hanus, toho času historicky teprve druhý Čech, kterému se podařilo působit v roli esportového trenéra v zahraničí.

Můžeme být rádi, že mladá Natálie Rottrová nezůstala jenom u hry na violoncello, a že když se pustila do psaní vlastních textů, zkusila si je i zazpívat a on se to líbilo. Jeseník ji nejvíce zná jako charismatickou frontmanku NoeRoads a Jeseník by si měl uvědomit, že pro zajímavý život není tohle podhorské město (možná městečko) žádným limitem.

Jak už díky positivJE víte, běžkyně Lucie Ditmarová v neděli podstoupila neuvěřitelnou běžeckou výzvu - 50 kilometrů na dvěstěmetrovém ovále u ZŠ Jeseník. Zabralo jí to 4 hodiny a 34 minut, takže její Garminy zahlásily 'personal record'*. Ale ještě víc než fyzický výkon Lucie, který pochopitelně taky zaslouží poklonu, nás až dojímá částka, kterou...

Politici zřejmě musí počítat s tím, že o nich budou vznikat vtipy, že je lidé budou parodovat, že z nich budou mít voliči i nevoliči legraci. Štěpán Kozub udělal zábavnou imitaci pravidelného pořadu dosluhujícího premiéra Andreje Babiše. Je to hraniční humor, každopádně skvěle zahrané. Vylepšete si večer při pečení cukroví :-)

Báječné, Helena Šimíková pasuje positivJE rovnou do dvou rubrik. Za prvé je logickou součástí našeho mapování kreativních lidí na Jesenicku (kreativJE), za druhé by jako přistěhovalec z Brna mohla být zmíněna v sekci 'Nová adresa Mikulovice', kam ji přilákal její manžel Šimon Šimík. Ano, je to ten Šimon, co provozuje kožedílnu Manopu (na positivJE...

Obvykle je slovo 'práce' na Jesenicku skloňováno jako důvod k odchodu, jenže my máme opačný příběh, kdy je 'práce' motivem k návratu do rodného kraje.

Až u vás doma bude vrcholit nakupování a balení vánočních dárků, nazuje jesenická běžkyně Lucie Ditmarová běžecké boty a vydá se na dost šílený závod. Ten závod nebude s časomírou, ten závod bude spíše s vlastní psychikou. Vyrazí na padesátikilometrovou štaci, to v jejím podání není nic extrémního, jenže ona tu padesátku absolvuje na...

Ne, o život mladému Marianu Hefkovi nikdy nešlo, i tak jeho příběh svými křivkami připomíná horskou dráhu. Společným jmenovatelem všech kapitol sympatického třicátníka je rozjíždění, zkoušení, posouvání. A i když na konci povídání s ním budete mít dojem, že startů bylo víc než cílů, nebudete mít pocit, že by si s tím Marian dělal těžkou hlavu. Pro...